Mlýn SÁROVEC s vodní elektrárnou
Mlýn SÁROVEC s vodní elektrárnou
Mlýn s vodní elektrárnou, restaurací a pensionem
Mlýn Sárovec je historická budova, o které první písemné zmínky byly zaznamenány již v roce 1852. Více konkrétních informací máme uvedeno v záložce historie. V průběhu let byl mlýn několikrát přestavěn a modernizován, až poslední majitel využil potenciál budovy na restauraci s pensionem a jako nejzajímavější .. vybudoval na pstruhové řece Loučné vodní elektrárnu s rybím přechodem.
Tato rozlehlá třípodlažní budova má neuvěřitelných 1143m2. V 1NP je útulná restaurace s barem s kapacitou 50 míst, toalety, komerční kuchyně, skladovací prostory, technické zázemí s průjezdnou garáží, dílnou, skladem na tuhá paliva a zázemí pro vodní elektrárnu. Dále je zde samostatný pokoj s vlastní koupelnou.
V 2NP je kompletně zrekonstruovaný byt 4+kk z roku 2015, který obsahuje prostornou kuchyň, obývací pokoj, ložnici se samostatnou šatnou, koupelnu s volně stojící vanou a sprchovým koutem, dětský pokoj a oddělenou pracovnu. Dále na patře jsou 3 pokoje s vlastní koupelnou, velká samostatná koupelna a velká místnost s možností turistického ubytování na palandách s kapacitou cca 30 lůžek.
Ve 3NP je pokoj, půdní prostory a mlýnice.
U nemovitosti je pozemek o celkové rozloze 904m2.
V přední části u příjezdu je zastřešené venkovní posezení s terasou nad řekou, parkoviště, dětské a petangové hřiště.
Zadní část zahrady s rybníčkem je malebné místo, které je lemováno meandrem řeky Loučné.
Mlýn je napojen na veřejnou elektrickou síť, vlastní studnu a čistírnu odpadních vod.
Mlýn Sárovec má skvělou polohu. Leží kousek od Vysokého Mýta, kterým prochází hlavní tah z Hradce Králové do Olomouce, 13km od města Litomyšl, 17km od nové dálnice, díky které je velmi dobře dostupný jak do Hradce Králové, Pardubic, tak i do Prahy.
útulná restaurace se zázemím a barem
kapacita 50 míst
1NP pokoj s manželskou postelí, sprcha a WC
2NP byt 3+kk, 3 pokoje s vlastní koupelnou a velký pokoj v turistické třídě cca 30 lůžek, velká koupelna
3NP pokoj s manželskou postelí
Vodní elektrárna využívá energii vody k výrobě elektrické energie. Mezi OZE - Obnovitelnými Zdroji Energie patří mezi nejstabilnější. Voda pohání turbínu, která pohání generátor elektrického proudu. Výroba el. energie není závislá na slunci ani větru a vlastní spotřebu je možné realizovat v podstatě kdykoliv. Díky nově vystavenému jezu a celoročně uspokojivému průtoku je výroba el. energie spíše regulována kvůli přebytkům a následně přetokům do rozvodné sítě. Tento způsob výroby energie - “Zelené elektřiny” je šetrný k životnímu prostředí, protože snižuje množství skleníkových plynů a škodlivých emisí, které vznikají při výrobě elektřiny z fosilních paliv.
Malá Vodní Elektrárna - “MVE” - je osazena automatickou Francisovou turbínou s max. výkonem 20kW se spádem 1,4m. Dlouhodobá průměrná roční výroba je cca 100 MWh. Elektrárna je připojena na elektrickou rozvodnou síť se smlouvou na výkup vyrobené elektřiny.
Největší výhodou této elektrárny je možnost využití vyrobené elektřiny pro vlastní potřebu pro penzion a restauraci nebo na prodej a tím zásadně snížit provozní náklady celé nemovitosti.
Mlýn Sárovec – historie
První písemné zmínky o mlýnu Sárovci byli zaznamenány významnou vysokomýtskou osobností – Karloušem Richterem v roce 1852, kdy sepsal svůj rukopis „ Lebensbuch“, ve kterém se zabývá různorodými obory včetně hospodářských návodů. Názorným příkladem je příkladná správa svého hospodářství a nemovitého majetku, především pak modernizace mlýna Sárovce.
Ten zakoupil dne 4. června 1863 za přibližně 29 tisíc zlatých. Každým rokem pak investoval do inovací a vybavení mlýna. Během patnácti let to činilo zhruba 7 tisíc zlatých. V letech 1875-1876 nahrazuje obyčejné mlecí složení (stroje vyráběné řemeslnicky) tzv. "amerikánským", tedy uměleckým složením (vyráběným již průmyslově), avšak o jeho konkrétní podobě se mnoho neví. Nejvýznamnější mezník v historii mlýna nastal v letech 1878 – 1879, kdy při přestavbě technologického vybavení osadil válcové stolice, což je nejstarší nyní známý případ jejich použití ve vodním mlýně v Čechách. Přitom tento první prakticky využitelný stroj nahrazující mlecí kameny patentoval jeho vynálezce Ing. Fridrich Wegmann teprve v roce 1873. O mlýnu Sárovci nejlépe vypovídá pečlivě vedená kniha v letech 1863 – 1888 „Usedlost mlýna Sárovce“ a „Mlynářský slovník“.
V roce 1888, kdy končí účetní záznamy Karlouše Richtera, dosáhla hodnota mlýna Sárovce více než dvojnásobku kupní ceny (61 385 zlatých).
Po smrti Karlouše Richtera koupil mlýn Jan Vomáčka, který roku 1923 provedl nejrozsáhlejší přístavby obytných prostor, stodol a chlévů. V roce 1926 přestavěl jez se stavidly a nainstaloval kaplanovu (Francisovu) turbínu. Poté mlýn zdědila dcera – provdaná Kličková, která na mlýně s rodinou hospodařila až do roku 1948. S nástupem komunismu se mlynářské řemeslo nesmělo provozovat a v roce 1971 byla nucena mlýn prodat za 81 000 Kčs. Od té doby mlýn víceméně chátral. Jeho objemné prostory sloužily jako skladiště pneumatik pro Státní podnik silnic až do roku 1980, kdy mlýn určený k demolici, koupil pan Valena z Nechanic. Ten postupně boural části mlýna až do roku 2002, kdy mlýn v podobě ruiny zakoupil pan Stanislav Hejduk, který mlýn zrenovoval do dnešní podoby.
PS.: Svůj název nese mlýn po svém prvním majiteli – panu Sárovi.
Stručné shrnutí vývoje strojního vybavení:
1845 dvě obyčejná složení
1863 tři obyčejná složení, krupník a jahelku
1875 a 1876 „Stavba ameriky“ (tedy uměleckého nebo polouměleckého složení); vznikla tak sestava tvořená jedním (údajně) uměleckým a dvěma obyčejnými složeními, jahelkou a krupníkem
1878 a 1879 „stavba 4 patrového mlýničného domu s novými stroji a válcemi“; osazeno zde tedy nepochybně bylo umělecké složení již nejméně s jednou válcovou stolicí
1881 nový koukolník a „dunstak“
1884 nová válcová stolice s porcelánovými válci
1885 odstranění válcové stolice, pravděpodobně té z let 1878 a 1879
1887 zakoupení nové universální válcové stolice
1888 osazení nové universální válcové stolice, osazení loupačky Euréka
1 podlaží
2 podlaží
3 podlaží
Vysoké Mýto (v místním nářečí Mejto) je město ležící v okrese Ústí nad Orlicí, na řece Loučné. Je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších a šestým největším z měst Pardubického kraje. Městem prochází železniční trať 018 z Chocně do Litomyšle a silnice I/35 spojující Liberec s Mohelnicí, která rozděluje město na dvě části.
Ve Vysokém Mýtě žije přibližně 12 tisíc obyvatel.
Litomyšl je město v okrese Svitavy v Pardubickém kraji na české straně bývalé zemské hranice s Moravou. Je vzdálené 17 km severozápadně od okresního města Svitavy (přičemž až do roku 1960 bylo samo sídlem okresu) a 13 km jihozápadně od Ústí nad Orlicí. Litomyšl se rozkládá na ploše necelých 34 kilometrů čtverečních v centrální části Svitavské pahorkatiny na řece Loučné v nadmořské výšce 330 metrů. Do katastrální výměry Litomyšle spadají územně samostatné části Kornice, Nová Ves u Litomyšle, Pazucha, Pohodlí a Suchá.
Žije zde přibližně 10 tisíc obyvatel.
Název města pochází ze staročeského osobního jména Ľutomysl. Litomyšl získala městská privilegia v roce 1259 (potvrzeno 1263) od krále Přemysla Otakara II.
Ve městě se narodila nebo působila řada předních osobností, mj. Bedřich Smetana, Alois Jirásek, Božena Němcová, Josef Váchal nebo Olbram Zoubek.
Cena k jednání
9.990.000,- Kč